Každý pátý sportovní klub zvažuje převod svých sportovišť na města a obce

Pro více jak pětinu (22 %) sportovních klubů a tělovýchovných jednot v České republice se stává správa vlastněných sportovišť nadále neudržitelná. Zvažují, že je nabídnou do vlastnictví měst a obcí. Důvodem nejsou nezodpovědné investice ani špatné hospodaření. Naopak. Kluby se ale stále obtížněji vyrovnávají s rostoucími náklady na energie, provoz a údržbu sportovních areálů, které jim stát před pětadvaceti lety předal. Bez podpory nemají dostatek prostředků na jejich rekonstrukci. Vyplývá to z letošního reprezentativního průzkumu České unie sportu, do kterého se zapojilo 2331 sportovních klubů a tělovýchovných jednot z celé republiky.

„Dvacet dva procent klubů, které připouštějí převod svých sportovišť na města a obce, není jen statistika. Je to upozornění, že současný model financování sportovní infrastruktury naráží na své limity. Sportoviště potřebují obnovu a kluby se dostávají do situace, kdy už nezvládají zajistit provozuschopnost stárnoucích zařízení, která často slouží celé komunitě. Někde obce pomohou, ale není to pravidlem. Buď peníze nejsou ani v samosprávách, a pokud jsou, je stále složitější je směřovat do cizího majetku. Je to problém, který si zaslouží strategické řešení,“ uvedl předseda České unie sportu Jan Boháč. Z letošního průzkumu dále vyplynulo, že peníze na provoz a údržbu schází 65 % klubů a zásadní investice potřebuje 76 % TJ/SK.

Sportovní kluby přitom spravují významnou část sportovní infrastruktury v České republice. Hřiště, stadiony, tělocvičny, šatny, kurty nebo sportovní haly často vznikaly desítky let a dodnes slouží nejen členům klubů, ale celé veřejnosti. Kořeny problému sahají více než třicet let zpátky. Po společenských změnách v 90. letech převedl stát rozsáhlý sportovní majetek do vlastnictví tělovýchovných jednot a sportovních klubů. Ty se tak staly vlastníky a správci tisíců sportovišť po celé republice. V té době to byla záchrana sportovišť před zánikem.

Jenže k majetku podle České unie sportu nikdy nepřišel odpovídající systém financování jeho provozu a obnovy. „Zpočátku existovaly státní dotace na údržbu a povoz, ty se však nepředvídatelně vytratily. A tak vše zůstalo na klubech a místních samosprávách. Není tu systém, který by zajistil dlouhodobou udržitelnost. Desítky let to fungovalo díky obrovskému nasazení dobrovolníků a místních komunit. Dnes ale narážíme na hranice tohoto modelu. Rostou ceny energií, materiálů i služeb a kluby už tento tlak samy nezvládají,“ prohlásil Jan Boháč.

Dvě třetiny klubů nemají dostatek peněz na provoz

Situace se odráží i v konkrétních číslech. Pouze čtyři procenta klubů uvedla, že mají dostatek finančních prostředků na provoz a údržbu svých sportovišť. Dalších 31 procent odpovědělo „spíše ano“. Naopak 46 procent respondentů uvedlo „spíše ne“ a dalších 19 procent odpovědělo jednoznačně „ne“. Celkem tak 65 procent sportovních klubů a tělovýchovných jednot přiznává, že nemá dostatek prostředků na provoz a údržbu sportovních zařízení.

Alarmující je, že se situace dlouhodobě výrazně nelepší. V roce 2020 nemělo dostatek provozních prostředků 68 % klubů, 2021 (61 %) a v roce 2024 69 %. „Když se podíváme na vývoj posledních let, vidíme, že problém není dočasný. Přibližně dvě třetiny klubů opakovaně upozorňují, že provoz sportovišť financují jen s velkými obtížemi. Není to otázka jednoho roku nebo energetické krize. Jde o dlouhodobě neudržitelný stav,“ upozornil předseda ČUS.

Rostoucí náklady na běžný provoz navíc vytlačují investice do rekonstrukcí. Na otázku, zda jejich sportoviště vyžadují zásadní investice, odpovědělo 45 procent klubů jednoznačně „ano“ a dalších 31 procent „spíše ano“. Celkem tedy 76 procent sportovních organizací uvádí, že jejich areály potřebují významné opravy nebo modernizaci.

Kluby volají po návratu podpory provozu

Už několik let kluby nemohou využívat samostatný dotační program na provoz a údržbu. Není vyhlašován. Přitom celkem 61 procent klubů (včetně těch, co sportoviště nevlastní) označilo podporu ze samostatného dotačního titulu Národní sportovní agentury za jednoznačně důležitou a dalších 21 procent za spíše důležitou. Pouze šest procent respondentů uvedlo, že ji za důležitou nepovažuje. „Více než čtyři pětiny klubů říkají, že samostatný program na provoz a údržbu sportovišť potřebují. To je velmi silný mandát. Nejde o nadstandard. Jde o základní podmínku, aby sportoviště mohla fungovat a sloužit lidem,“ uvedl Jan Boháč.

Evropa investuje do sportovišť, Česko stále čeká

ČUS zároveň upozorňuje, že Česká republika dosud nevyužívá evropské prostředky k systematické obnově sportovní infrastruktury. V řadě evropských zemí přitom dosavadní evropské fondy pomáhaly financovat výstavbu a modernizaci sportovišť – od komunitních hřišť přes školní tělocvičny až po regionální sportovní centra. „Celá řada konkrétních zemí využila evropské fondy pro rozvoj sportovní infrastruktury. Našly cestu, jak tam zdroje nasměrovat, protože řešily problém. U nás se to nikdy nestalo, protože sport jako zdravotní prevence nikdy nebyl strategickou prioritou Česka. Nyní se vládní prioritou stal. A právě teď se rozhoduje o podobě programového období Evropské unie 2028–2034. Politici a státní instituce by neměli váhat,“ upozornil Boháč.

Podle něj by zařazení obnovy sportovní infrastruktury mezi priority Národního a regionálního partnerského plánu mohlo přinést českému sportu miliardy korun ročně. Podle České unie sportu tak letošní průzkum nepřináší pouze informace o stavu českého sportu, ale také jasnou výzvu směrem ke státu, samosprávám i evropským institucím.

„Sportovní kluby nejsou správci majetku z vlastní vůle. Činnost vyvíjejí z vlastního zájmu proto, že chtějí vytvářet podmínky pro sportování dnešních i dalších generací. Jsou to spolky, komunitní aktivity, veřejně prospěšná činnost, stále z podstaty na bázi dobrovolnictví. Pokud je ale společnost nepodpoří, bude klubů i sportovišť ubývat. A státní správu i samosprávy bude jejich náhrada stát násobně více peněz. A to by byla škoda pro celý český sport i pro společnost jako celek,“ uzavřel předseda ČUS Jan Boháč.