Policejní tiskové zprávy budou respektovat soukromí lidí s duševním onemocněním. Zástupce ombudsmanky upozornil na komunikaci posilující předsudky

Policie ve svých tiskových zprávách dříve zveřejňovala citlivé informace o duševním zdraví lidí, u kterých zasahovala. Posilovala tak mylnou, zato poměrně rozšířenou domněnku, že lidé s duševním onemocněním automaticky představují nebezpečí. Ti se pak snadno stávají oběťmi předsudků či sociální izolace. Změnu v dosavadním způsobu komunikace policie podnítil zástupce ombudsmanky Vít Alexander Schorm.

Policie ČR i některé obecní a městské policie ve svých tiskových zprávách v minulosti zmiňovaly duševní onemocnění lidí, kterých se týkaly jejich případy. Nejednalo se přitom o jednotlivá vybočení, ale o opakovanou praxi.

„Zveřejňování citlivých údajů o duševním zdraví v souvislosti se zásahy policie vytváří ve veřejném prostoru živnou půdu pro vznik škodlivých a paušalizujících soudů. Snadno může vzniknout nepravdivý dojem, že mezi duševním onemocněním a nevypočitatelnými projevy chování, či dokonce kriminální činností, existuje rovnítko,“ domnívá se Vít Alexander Schorm. Pokud to nevyžadují nutné okolnosti konkrétní situace, policie by podle něj neměla nadbytečně zasahovat do soukromí a důstojnosti dotčených osob.

Právě z těchto důvodů Schorm vyhodnotil, že je nutné nastavit změny v tom, jak policie o své práci komunikuje s veřejností. Obrátil se proto na policejního prezidenta Martina Vondráška a také na Františka Lukla, předsedu Svazu měst a obcí, jehož jednotliví členové zřizují městské či obecní policie. Oba se s jeho názorem ztotožnili.

„K tomu, aby se veřejnost seznámila s případy policie, nepotřebuje znát diagnózu člověka, kterého se její zásah týká. Podobné informace vedou k bulvarizaci a zkreslují pohled na lidi s duševním onemocněním. Oceňuji proto, že jak Policie České republiky, tak Svaz měst a obcí podnikly konkrétní kroky k tomu, aby se celostátní či městská nebo obecní policie napříště nevhodné komunikace vyvarovaly,“ uvedl Schorm.

Schorm zároveň dodává, že policisté v terénu nemají odbornost k tomu, aby během zásahu určovali či interpretovali diagnózu člověka. Policie by si proto měla do budoucna vystačit s obecnými popisy, jako například „člověk v nepříznivém psychickém stavu“ či „člověk vyžadující lékařskou pomoc“.