Společné stanovisko MPO, MMR a ÚOHS ke sdílení elektřiny z pohledu veřejných zakázek
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) společně s Ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO) a Ministerstvem pro místní rozvoj (MMR) zveřejnil společné metodické stanovisko, které vyjasňuje pravidla pro sdílení elektřiny z hlediska zákona o zadávání veřejných zakázek. Dokument reaguje na rostoucí zájem obcí, krajů, příspěvkových organizací i dalších veřejných institucí o komunitní energetiku.
„Naším cílem je poskytnout zadavatelům právní jistotu při využívání nových možností komunitní energetiky a současně zajistit soutěžní prostředí při zadávání veřejných zakázek a transparentní nakládání s veřejnými prostředky,“ uvedl ke stanovisku předseda ÚOHS Petr Mlsna.
Sdílení elektřiny je novým institutem českého energetického práva. Jeho podstatou je využívání vlastní vyrobené elektřiny, typicky z obnovitelných zdrojů, a sdílení jejích přebytků mezi zapojenými subjekty, zejména v rámci energetických společenství nebo skupin aktivních zákazníků. Na rozdíl od běžných dodávek elektřiny od licencovaných obchodníků nejde o podnikání založené na nákupu a následném prodeji energie. Sdílení je doplňkovou aktivitou a neslouží k zajištění garantované a nepřetržité dodávky se specifiky souvisejícími s klasickou dodávkou elektřiny.
Z pohledu veřejného zadávání je klíčové, že pokud veřejný zadavatel získává sdílenou elektřinu za úplatu, jedná se zpravidla o veřejnou zakázku pravidelné povahy na dodávky. Uzavření takového smluvního vztahu proto podléhá pravidlům zákona o zadávání veřejných zakázek.
Významné praktické vodítko přináší výklad k předpokládané hodnotě veřejné zakázky. Sdílení elektřiny a standardní dodávka elektřiny byly vyhodnoceny jako odlišná plnění. Zadavatelé proto při stanovení předpokládané hodnoty zakázky na sdílení elektřiny nemusí započítávat hodnotu elektřiny nakupované prostřednictvím běžné smlouvy s obchodníkem.
Tento závěr reflektuje zásadní rozdíly mezi oběma režimy. Zatímco obchodník zajišťuje garantovanou, nepřetržitou dodávku elektřiny a přebírá související rizika, sdílení je založeno na využití aktuálních přebytků výroby, jejichž objem ani dostupnost nelze předem garantovat. Regulatorní rámec obě plnění odlišuje a s tím souvisí i další odlišnosti týkající se nejen obou předmětů a podmínek plnění, ale i odlišnosti týkající se trhu relevantních dodavatelů.
Stanovisko řeší také možnosti využití tzv. vertikální spolupráce (in-house). V případech, kdy dochází ke sdílení elektřiny mezi obcí či krajem a jejich příspěvkovými organizacemi nebo jinými ovládanými subjekty, není při splnění zákonných podmínek takové plnění považováno za veřejnou zakázku.
Důležité je také rozlišení mezi samotným členstvím v energetickém společenství a následným sdílením elektřiny. Vstup obce, kraje nebo jiné veřejné instituce do energetického společenství nepředstavuje veřejnou zakázku. Pokud však následně dochází k úplatnému převodu elektřiny ze strany energetického společenství či mezi členy energetického společenství, je třeba posoudit aplikaci pravidel zákona o zadávání veřejných zakázek.
Současně platí, že veřejní zadavatelé jsou povinni postupovat s péčí řádného hospodáře a posuzovat, zda sdílení elektřiny představuje hospodárné, efektivní a účelné řešení ve srovnání s jinými způsoby zajištění dodávek energie.