Riziko růstu státního dluhu

Aktuální makroekonomická analýza zpracovaná poradenskou společností PKF APOGEO se zaměřila na vývoj české ekonomiky a identifikaci rizik, které mohou v následujících letech významně ovlivnit její stabilitu a výkon. Analýza vychází z aktuálních dat Českého statistického úřadu, České národní banky a Ministerstva financí ČR a zasazuje je do širšího ekonomického kontextu.

Klíčová zjištění ukazují na několik varovných skutečností. Mzdy v roce 2025 meziročně vzrostly o více než 7 %, reálně přibližně o 4–5 %, což je tempo převyšující růst produktivity práce. Ekonomika současně vykazuje pouze mírný růst, což vytváří tlak na nákladovou stránku firem. Nezaměstnanost zůstává nízká (kolem 3–5 % podle metodiky), což omezuje přirozené ochlazení mzdových tlaků. Strukturální problémy, zejména demografický vývoj a nedostatek pracovní síly, brání výraznějšímu uvolnění trhu práce. Další tlak může přinést vývoj cen ropy, který se postupně promítne do nákladů firem i inflace.

Skvělá kondice, až na rizika

V úvodu roku 2026 platilo, že česká ekonomika se nacházela v mimořádně dobré kondici, zároveň měla velmi dobré předpoklady pro udržení růstové trajektorie. Proti tomu ale stojí jistota, že hospodářský systém čelí a nadále čelit bude skutečně značným rizikům plynoucím z globálních poměrů i z domácích strukturálních problémů. Vedle toho se jako mimořádně vážné riziko projevuje stav veřejných financí, myšleno pak především státních financí. Bobtnající dluh v období volatilních a nervózních trhů hrozí prudkým zvýšením nákladů na jeho obsluhu. Tento trend je již možné sledovat několik posledních měsíců a je vysoce pravděpodobné, že během celého roku 2026, země bude za refinancování dluhu platit úroky pohybující se v blízkosti a zřejmě i nad hladinou pěti procent.

Mezinárodní napětí

Co se mezinárodního napětí týká, jde pravděpodobně o nejméně odhadnutelné a zároveň jednoznačně největší riziko současného období. Dramatické šoky na trhu s ropou, ale i s dalšími surovinami, potvrdily zranitelnost globální ekonomiky. Ještě horší je však poznání, že tyto šoky v posledních dvou letech vznikají oproti minulosti významně odlišným způsobem, diametrálně odlišnými mechanismy. Dopady války mezi Íránem a americko-izraelskými silami samozřejmě primárně vidíme na benzinových pumpách. O tom, nakolik se ve své okamžité podobě rozšíří i do dalších segmentů ekonomiky, se lze pouze dohadovat – věc je závislá na příliš velkém množství neznámých. To samo o sobě by nebylo tak omezující, v podobné situaci se ekonomičtí analytici ocitají v podstatě běžně. Zde ale platí, že tyto neznámé jsou a budou primárně ovlivňovány rozhodováním politiků, což z definice věci znamená, že přijímaná rozhodnutí politiků mohou být (podobně jako dosud) mnohdy emotivní či přímo iracionální.

Dynamický růst vládního dluhu

Systémový problém českých veřejných financí, zvláště pak otázka státního rozpočtu a státního dluhu přetrvává a může být potenciálně dalším důvodem možné ekonomické krize. Pokud vládní autority budou problém státního dluhu přehlížet a bagatelizovat, pak již v horizontu dvou až pěti let lze předpokládat, že problém s dluhem bude eskalovat.

Velmi přesně je to vidět na soustavném růstu nákladů dluhové služby, který je jednak dán samotným rostoucím objemem dluhu, což nutně vytváří tlak na jeho obsluhu, čímž jsou samozřejmě myšleny především placené úroky a také náklady spojené s refinancováním (i emise nových obligací něco stojí). Výdaje na dluhovou službu byly v roce 2022 ve výši 49,7 mld. Kč, v roce 2026 se očekává 110 mld. Kč. Zvýšení dluhové služby během pěti let na více než dvojnásobek naprosto omračující. Přesto nejde ani tak o to, že by stát principiálně nezvládnul například další (nominální) zvyšování dluhové služby (jakkoliv by to bylo velmi bolestivé), jako spíše je velmi problematické, jak by na takovou situaci reagovaly trhy. Právě reakce trhů na zadlužování a růst nákladů u refinancovaných dluhu jsou zásadní hrozbou pro finanční stabilitu státu v příštích (dejme tomu) pěti až deseti letech.

Růst nákladů dluhové služby dále souvisí s rostoucím požadavkem trhu na cenu nového dluhu, a tedy výnos dluhopisů požadovaný investory (zjednodušeně procenta úroku, za které jsou investoři ochotni české vládě půjčovat nové peníze). Nároky trhu na refinancování českého vládního dluhu rostou již delší dobu a časy, kdy si vláda půjčovala v principu za záporné úroky jsou dávno pryč.

Náklady desetiletého dluhu mají velmi rizikový průběh. V roce 2015 platila Česká republika investorům z takových papírů 0,49 % ročně, v roce 2019 ještě 1,51 %, v roce 2021 to bylo již 2,62 %. Zatím nejhorší stav přinesl rok 2022, kdy náklady vystřelily na 4,71 %. V prosinci roku 2025 se průměrný požadovaný výnos vyšplhal na 4,65 % s tím, že je zde zjevný trend k dlouhodobému růstu. Poslední tři aukce na konci března a začátku dubna 2026 skončily z hlediska budoucnosti státních financí jednoznačně varovně: průměrný požadovaný výnos ze strany investorů byl 4,76 %, 4,79 % a 4,75 % (šlo o papíry se splatností 10, 11 a 12 let). Směřování k průměrné ceně dluhu na úrovni pěti procent se zdá být neodvolatelné.

• Plné znění analýzy PKF APOGEO obsahuje podrobnější rozbor nejen růstu státního zadlužení, ale i dalších rizikových faktorů vývoje české ekonomiky

Skupina PKF APOGEO

je česká poradenská společnost s mezinárodním přesahem v rámci členství v poradenské síti PKF Global. Tuto síť tvoří více než 530 kanceláří poskytující komplexní poradenské služby ve 150 zemích. Na českém trhu působí PKF APOGEO od roku 2001.