Nová studie o státním rozpočtu
Státní rozpočet vykazuje od roku 2019 nižší reálné příjmy a zároveň i vyšší výdaje. Také předpokládaný a schválený schodek státního rozpočtu na rok 2026 ve výši přesahující 300 mld. Kč odráží rozevírání nůžek mezi reálnými výdaji a příjmy státního rozpočtu. Zatímco příjmy se od roku 2019 reálně snížily o více než 100 mld. Kč, výdaje naopak o téměř 200 mld. Kč vzrostly.
V nové studii „Státní rozpočet na rok 2026: reálný pohled“ ukazuje Centrum veřejných financí, že kvůli neefektivnímu řízení může stát každoročně přicházet o desítky miliard korun, zatímco další stovky miliard nejsou optimálně zacílené. Zahraniční zkušenosti přitom ukazují, že lepší řízení může ušetřit nebo lépe využít až 10 % veřejných výdajů, tedy zhruba 350 miliard korun ročně. Řešením situace je zavedení cíleného rozpočtování, které propojuje výdaje s konkrétními prioritami a výsledky.
Autoři studie Tomáš Holub, Aleš Bělohradský a Daniel Sůva představili závěry na odborné debatě s pozvanými experty (Jana Matesová, Jiří Rusnok a Vladimír Bezděk), spolu s dalšími ekonomy a se zástupci Ministerstva financí, Národní rozpočtové rady i dalších institucí. Zazněla shoda na tom, že bez jasných cílů, měření výsledků a pravidelného vyhodnocování nebude možné veřejné finance dlouhodobě stabilizovat.
Cílené rozpočtování
přináší řadu výhod. Především rozpočtované peníze sledují vytyčené cíle, a ne jednotlivé instituce, které s nimi nakládají. Znamená to, že výdaje jsou navázány na konkrétní dosažené výsledky, nikoliv jen na rozpočtové kapitoly. Cílené rozpočtování zároveň motivuje efektivní nakládání se svěřenými prostředky. Stát v podstatě mění politiku a přestává odměňovat utrácení a objem čerpání peněz a začíná hodnotit konkrétní dosažené výsledky. Výsledkem je kvalitnější rozhodování, neboť data a jejich vyhodnocování napomáhá určovat priority a omezovat neefektivní výdaje.
Zahraniční zkušenosti (např. Rakousko nebo Kanada) ukazují, že moderní rozpočtování umožňuje lépe plánovat investice, reagovat na nové výzvy a posilovat důvěru ve stát. Česko přitom stále patří mezi poslední země OECD, které tento přístup systematicky nezavedly.
Nižší příjmy a vyšší výdaje
Snižování příjmů v posledních letech nejvíce ovlivnilo zrušení tzv. superhrubé mzdy od roku 2021. Tento faktor byl sice zčásti kompenzován opatřeními konsolidačního balíčku, růstem výběru srážkové daně i daně z přiznání, přesto výběr DPFO v souhrnu klesl oproti roku 2019 v současných cenách o 55 mld. Kč. Dalším vlivem je dlouhodobá absence valorizace spotřebních daní, což znamená reálné snížení příjmů státního rozpočtu o téměř 60 mld. Kč. V uvedeném období se dále projevil výrazný reálný pokles přijatých transferů, které se nominálně snížily nepatrně, ale při výrazném nárůstu cenové hladiny to představuje v dnešních cenách více než 80 mld. Kč. Klesl rovněž příjem státu z emisních povolenek. Změny v rozpočtovém určení daní způsobily, že část daňových příjmů státu se přesunula do rozpočtů obcí a krajů (přes 50 mld. Kč), částečně k financování přesunu některých povinností státu na tuto úroveň (zejména platy nepedagogických pracovníků od roku 2026). Růst příjmů ve sledovaném období zajišťoval celostátní výběr daně z příjmů právnických osob (po očištění o inflaci o 85 mld. Kč), výběr sociálního pojištění (o 60 mld. Kč) a daň z přidané hodnoty (o 20 mld. Kč).
Růst rozpočtových výdajů ovlivnily zejména reakce na krizové události (pandemie, válka na Ukrajině, růst cen energií. Nejvíce narostly výdaje na obranu (80 mld. Kč), náklady na obsluhu státního dluhu, zdravotnictví a důchody (ve všech třech případech zhruba o 50 mld. Kč). Investice do dopravní infrastruktury vzrostly o 40 mld. Kč. Výdaje odráží spíše externí šoky než vědomé priority vlády, s výjimkou investic do dopravní infrastruktury. U ostatních výdajů státního rozpočtu pokračuje výrazný reálný pokles, a to včetně řady oblastí, které jsou politicky deklarovány jako prioritní (školství, věda).
Podle materiálů Centra veřejných financí